Pomník generála Kutlvašra v Nuselském pivovaru

Navržené dílo nese název "prapor generála Kutlvašra" s dodatkem "bez rizika se nic neudělá!" V rámci díla je ztvárněný tento textový dodatek. Jedná se o citace slov generála Kutlvašra. Razantní slova, která zazněla v kontextu jednání mezi Karlem Kutlvašrem a jeho kolegou v roce 1939. Kolega se ho tázal, jestli má jistotu, že ho za jeho odbojové činy nikdo neudá: "Jsi si jist, že tě nikdo neudá?" "Nejsem, ale bez rizika se nic neudělá!"

Pro generála Kutlvašra autor navrhuje pomník ve formě "osobního praporu", který se stává stabilním bodem ve veřejném prostoru. Prapor/vlajku/korouhev vnímám jako důstojný symbol pro osobnost Karla Kutlvašra – legionáře, diplomata, generála, vězně komunistického režimu. Motiv praporu se promítá do sochařské formy navrženého objektu, tedy pomníku. Tvarosloví důrazně zrcadlí vysoké hodnoty, kterými Kutlvašr oplýval – noblesa, odvaha, rozhodnost, empatie, rozvážnost při extrémních situacích. Prapor v celé své prostorové a tvarové jemnosti přináší do místa pozitivní náboj. Dílo vzdává poctu Karlu Kutlvašrovi a kolemjdoucím otevírá silný příběh člověka, který může inspirovat.

Navrhovaný monument má podobu strohé, minimalistické vrátnice, stavby, která slouží jako symbolická brána do skryté historie. Volba tohoto stylu pomníku odráží dualitu Kutlvašrova života – muže, který se dostal na vrchol vojenské moci, aby byl nakonec zbaven cti a odkázán na život v temnotě a izolaci. Vrátnice se svým impozantním a přitom přesným designem představuje vizuální metaforu bariér a omezení, kterým Kutlvašr po celou dobu své kariéry čelil. Štít pomníku symbolizuje byrokratické a politické překážky, které často bránily jeho postupu, zatímco průchod vedoucí k bustě generála Kutlvašra představuje uvěznění a deprivaci, kterou zažil v posledních letech. Rozhodnutí o vyloučení jakýchkoli čestných titulů nebo vyznamenání z návrhu pomníku je vědomé, odráží vymazání Kutlvašrova odkazu a kolektivní amnézii, která obklopovala a obklopuje jeho život a úspěchy. Tím, že pomník prezentuje pouze jeho jméno, bez příkras hodnosti nebo postavení, vyzývá diváka, aby konfrontoval složitost svého příběhu a zpochybnil selektivní povahu historické paměti. Prostory pomníku, přístupné pouze přes vrátnici, slouží jako střed pomníku, fyzické ztělesnění zapomnění, které byl Kutlvašr nucen snášet. Čistý, tísnivý prostor má navodit pocit izolace a opuštěnosti, odrážející emocionální a psychologický zmatek, který Kutlvašr musel zažít ve svých posledních dnech.

Důstojnost věrného portrétu významné historické osobnosti v uniformě je lehce nabourána hravým soklem. Ten slouží jako ilustrace hrdinských činů velitele pražského povstání z přední strany, zároveň však odhaluje i poválečný osud degradovaného hrdiny jako vrátného v Nuselském pivovaru. Vyznění návrhu památníku tak v sobě nese znaky hrabalovsko-havlovské absurdity.

Dieu – Patrie – Noblesse

Pomník. Odvaha. Neústupnost. Vlastenectví. Hrdost. Skromnost.

Válečný hrdina odsouzený zločinným režimem k zapomnění. Podobenka manžela na nočním stolku... Kdy se vrátí? Z války, ze štábu, z vězení, ze služby... Vrátí se vůbec?

Pomník situujeme do těžiště nového náměstí vedle fontány namísto plánovaného pódia. Je tvořen dvěma vertikálními hmotami – deskou (portrétní fotografie) a stélou (reminiscence na prvorepublikové hraniční sloupy). Uvnitř kompozice je původní portrét, vně pak jeho rozpixelovaná – anonymizovaná – podoba.

"Vydržet. Nikdy se nevzdat." (Karel Kutlvašr, 7. 5. 1945)

V našem návrhu na pomník generála Kutlvašra se snažíme nejen připomenout tuto významnou osobnost, ale také poukázat na samotný akt zapomínání a připomínání, tedy význam pomníku pro současnost i budoucnost. Vědomě pracujeme s tradičním řešením památníku ve veřejném prostoru – sochou umístěnou na podstavci. Neskládáme však jeden prvek na druhý za účelem zvýraznění, ale naopak jeden prvek ten druhý zastiňuje. Až postupným obcházením objektu se postava za kamenným monolitem začíná vyjevovat. Skrze vlastní zkušenost postupného odhalování tak poukazujeme k nazírání historie, jakožto aktivnímu, živému a neuzavřenému procesu. Čtyři kameny v bezprostřední blízkosti centrální instalace jsou pozůstatky původního bloku piedestalu. Tyto kameny dotváří hypotetickou podobu památky generála Kutlvašra, která měla být zapomenuta.

Hlavní podstata pomníku se zjevuje po setmění, tak jako svého času generál Kutlvašr, který byl z politických důvodů nucen v Nuselském pivovaru pracovat jako noční vrátný. Dílo samotné je metaforou života Karla Kutlvašra, který své životní zlomové momenty zažíval v temných časech naší společnosti. Přes všechny tyto momenty si Karel Kutlvašr dokázal zachovat svoji eleganci a hrdost. Na jeho památku se tak vždy po setmění rozsvítí pomyslný světelný kužel nočního hlídače, reagující na pohyb návštěvníků.

Navrhované dílo je tvořeno plastikou z umělého kamene, která sofistikovaným způsobem pracuje se světelnými efekty. Tvar pomníku je tvořen jednoduchým kuželem, který symbolizuje paprsek světla nočního hlídače a vstupuje do prostoru náměstí. V jeho čele je pomocí reliéfu umístěn text, který se objevuje ve dne a v noci. Vnitřní plášť pomníku obsahuje další výtvarnou vrstvu v podobě rýhování, pomyslných jizev, které se objevují při prosvícení pláště. Přes den je objekt klidným, hrdým solitérem s jednoduchým nápisem, jasně vysvětlujícím jeho smysl.